ustřihneme-li ptáku křídla, přestane létat ale nikdy nezapomene, že létal —Karel Kryl

spala jak víla jen vlasy halily ji jak zlatá žíla jak jitra v Kastilii něžná jak víla jak rosa na lilii jak luna bdící

kříž meče anděl třímá hrot protknul hrdlo hada ne jak to Ty máš ráda nad scénou tiše hřímám had už je mrtvý, zvadlý jak živě tančil prve! teď v tratolišti krve tančí jen anděl padlý a jeho ladné kroky zanechávají stopy šarlatové na těle jak od rasa orvané cáry masa havran klove oči, jež lebka hostí jsou jak úlomky kosti perleťové kanou z nich černé slzy dřímám? snad řeknu brzy sbohem, snové! #914852

**beznaděj** večer je oslava je-li náš život noc kde tma si bere moc potom nám zůstává jistota jediná: dřív než se rozední první? či poslední? naděje umírá #901356

abych nezapomněl vezmu si je s sebou Jaroslav Seifert—Popeleční středa, Býti básníkem

nejlepší hláška na samém konci od malíře adolfa na pláži jižní ameriky: kumst macht frei View quoted note →

potkají se hitler se stalinem v brně na nádraží začíná to celkem dobře, ale je to takové na sílu a přitom nemastné neslané

HaDivadlo

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně - HaDivadlo

Scéna Centra experimentálního divadla

zásadní take z tříhodinové cesty autem se třemi dalšími libtardy: kolik musím prodat knih, abych mohl financovat vývoj vodíkové bomby?

Jaroslav Seifert—Křížový pramen, Býti básníkem

déšť tetuje na hladinu kroužky průhledný inkoust se instantně rozpouští obrazy vznikají a mizí, padá-li ty mokré párvteřinové mandaly voda se mísí s vodou, stejně tak slova v hlavě i temná myšlenka se může zbarvit plavě když ponoříš se do ní jak do hromady růží jen květů, bez trnů, nebolí—obalí kůži hladí po těle, objímá těsně a přitom něžně současně uvnitř—vím, nezní to tak běžně všechno je tekuté, nic není na rovinu jak pozorovat horké páry mlhovinu teď mám chuť na malinu, pomalu ji jíst rychle ji utrhnout—skutálí se na list z ní—než trefí zem—rosy vratká kapka pak hrdlo osvěží mi šťáva sladká a jinovatka na srdci bezbranně taje že každá slza času nádherná je když dítě máje v závěji štěstí pláče zatímco zasyčí a odlétá na obláček #900380

kreativní proces je fantastická věc, ale při tvorbě fyzických artefaktů má svoje úskalí evoluce v přímém přenosu

jednou ty koláže stejně udělám

slýchávám srdce ptáků a praskat rakev Jaroslav Seifert — Kanálská zahrada, Morový sloup

A nikdy nazpátek. Jaroslav Seifert – Poutní místo, Morový sloup

pobouřené srdce vrhá jim do úst divoká slova Jaroslav Seifert – Poutní místo, Morový sloup

les je moře

poprvé v životě sdílím něco od m+ a navíc je to o smradlavých cigaretách ale to video je kool af a jestli ta melodie na začátku není z mechu a kapradí, tak nevim

bejby dobre vieš, že so mnou je to dope slow mo a potom zas—ah fuck that shit

geniální take na trému a nervozitu před publikem „mě se to líbí, že můžu najednou přestat mluvit a milion lidí bude koukat, jak tam nikdo nemluví“ https://www.youtube.com/clip/UgkxbqkaDY2hjJwI-Am5w4W43CGiHDDWYCqT

do vlčí pasti Jaroslav Seifert — Křik strašidel, Morový sloup