# Gell-Mann amnézie v kontextu státu Gell-Mann amnézie je psychologický jev, kdy si člověk uvědomuje nespolehlivost médií v oblasti, kterou zná, ale jakmile začne číst o tématu cizím, opět slepě věří prezentovaným faktům. Tento mechanismus lze fascinujícím způsobem aplikovat i na vztah mezi občanem a státem. V kontextu státní správy se tato amnézie projevuje jako schopnost společnosti ignorovat systémovou nekompetenci. Občan může mít hlubokou osobní zkušenost se selháním státu – například v podobě byrokratického chaosu při vyřizování stavebního povolení nebo nespravedlivého postupu úřadu. Nicméně v momentě, kdy stejný státní aparát komunikuje strategii v oblasti energetiky, zdravotnictví nebo zahraniční politiky, občan často zapomene na svou zkušenost s neefektivitou a přijme oficiální narativ jako objektivní pravdu. Tato „systémová slepota“ je pro svobodnou společnost nebezpečná. Vede k erozi odpovědnosti, protože instituce mohou opakovaně selhávat, aniž by čelily skutečnému tlaku na změnu. Vzniká nebezpečný rozestup mezi „oficiální realitou“ prezentovanou v tiskových zprávách a „životní realitou“ obyvatel. Když se Gell-Mann amnézie stane kolektivní, stát přestává být vnímán jako soubor procesů, které mohou být chybné, a začíná být vnímán jako autorita, jejíž slovo je v každé nové oblasti implicitně pravdivé. Výsledkem je paradox: občan ví, že stát v jedné věci lhal nebo selhal, ale věří mu v té další, čímž neúmyslně udržuje neefektivní systém v chodu.

Nenávist ke kapitalismu je za mě problém nevyzrálosti. Jak říká Urza v přednášce, kapitalismus je jen zrcadlo. Neznamená to, že je fér, nebo že je nutně praktickej. Je ale efektivní v komunikaci potřeb. Nevyzrálost vnímám v tom, že lidi různě hledají zkratky, jak přetvořit společnost ke svému obrazu.

Jedna z hrůz způsobená duševním vlastnictvím je mizení českejch knih, i populárních, protože asi nebyly dost profitabilní na to, aby se dál tiskly nebo převedly do ebooku. A tak musím platit sběratelský peníze za vcelku obyčejný knihy, z kterejch stejně nemá nakladatel ani korunu

Beton s vlastnostmi půdy. Za mě parádní pro chodníky a silnice, určitě se nejeden člověk zranil nebo zabil uklouznutím nebo aquaplaningem, o povodních nemluvě.

The Aquipor Solution

AquiPor Home – The Aquipor Solution

# 5 % pro potřebné Vybrala jsem 5 %, protože mi to nepřijde ani málo, ale zároveň to není pro člověka likvidační částka. 5 % z 40 tis. je 2 000 Kč, což vyjde na zhruba týdenní nákup. Za tuhle sumu jde ale vytáhnout jednoho člověka z extrémní chudoby (příjem pod $2/den, nestačí ani na uspokojení základních potřeb) na skoro dva měsíce, a ze střední chudoby (příjem $2-$4/den) na necelý měsíc. Bez nadsázky, naše „blbá“ tisícovka nebo dvě dokážou někomu v Africe nebo Afghánistánu zlepšit život o tolik, jako kdyby nám někdo ultra bohatý dal 25 nebo 50 tis. A samozřejmě, bohatí to můžou dělat taky, a pravděpodobně by se jich 5% podíl dotknul mnohem méně než běžného člověka, ale „už dávno víme, že nemají páteř“ (narážím na obecný narativ sobeckých boháčů). Je ale na místě ukazovat na boháče, že neposílají peníze na charitu, zatímco je nebudeme posílat ani my? Podle mě je to akorát alibismus. Více info najdete v knize „Faktomluva“, případně se můžete podívat na některou přednášku od jejího autora, Hanse Roslinga.